Bohumil Šustáček
Bohumil Šustáček patří k lidem, kteří se k psímu sportu nedostali přes trofeje a medaile, ale přes obyčejnou touhu být se svým psem venku a dělat s ním něco, co oba baví. Do redakce Hoopers magazínu přinesl něco, co se nedá nahradit žádnou příručkou: trpělivost, smysl pro detail a upřímný zájem o to, jak se psovodi a jejich čtyřnozí partneři dorozumívají. Jako redaktor odpovídá za obsah magazínu, za výběr témat i za to, aby každý text byl srozumitelný, užitečný a férový vůči čtenáři.
S kynologií se Bohumil setkal už dávno předtím, než se hoopers u nás začal víc mluvit. Prošel klasickými psími aktivitami a postupně zjišťoval, že ne každý pes a ne každý psovod se hodí do sportů založených na rychlosti, skocích a velkém tlaku na výkon. Právě proto ho oslovil hoopers: disciplína, která staví na vedení psa na dálku, na plynulém pohybu mezi obručemi, tunely, bariérami a sudy a na spolupráci bez zbytečného stresu. Líbilo se mu, že se jí může věnovat téměř každý, ať už má mladého živého border kolie, nebo staršího křížence s citlivými klouby, a že u toho nikdo nemusí nikam spěchat.
Jako redaktor si zakládá na tom, aby magazín zůstal nezávislý. Nechce být tribunou žádného klubu, výrobce ani organizace. Chce, aby čtenář dostal přehled pravidel bez zbytečného zjednodušování, popis tréninkových postupů, které lze vyzkoušet doma na zahradě či na louce, a poctivé srovnání vybavení bez reklamního nadsázení. Při psaní se drží jednoduché zásady: pokud něco nezná z vlastní zkušenosti nebo si to neověřil u dalších psovodů a rozhodčích, raději to přizná, než aby tvrdil nepravdu.
V redakční práci se Bohumil věnuje několika okruhům. Prvním jsou tipy k tréninku, od prvních kroků s obručí a tunelem přes budování vodění na dálku až po jemné doladění týmové spolupráce před závodem. Druhým je přehled pravidel a soutěží, který čtenářům pomáhá zorientovat se v kategoriích, třídách, hodnocení i v organizačních zvyklostech. Třetím je vybavení, kde klade důraz na bezpečnost, stabilitu překážek a vhodnost pro různé velikosti psů. Čtvrtým, a pro něj možná nejdůležitějším okruhem, jsou rady pro začátečníky, protože právě ti často nejvíc váhají, zda se do hoopers vůbec pustit.
Bohumil je přesvědčen, že dobrý trénink nemá být souboj vůlí. Důsledně proto prosazuje pozitivní motivaci, respekt k individuálním možnostem psa a citlivý přístup k jeho zdraví i náladě. Často připomíná, že pes, který se při práci cítí dobře, se učí rychleji a ochotněji než pes, který pracuje ze strachu z chyby. Podobně pohlíží i na závodění: výsledek je příjemný bonus, ale hlavním měřítkem úspěchu zůstává dobře odvedená společná práce a radost, kterou z ní mají oba aktéři.
Mimo redakci tráví Bohumil čas nejraději venku se psem, na cvičácích a na závodech, kde si povídá s psovody všech úrovní. Právě tyhle rozhovory mu přinášejí nejvíc nápadů na články a pomáhají mu vnímat, co čtenáře doopravdy zajímá a s čím si nevědí rady. Rád naslouchá začátečníkům, kteří se ostýchají zeptat, i zkušeným závodníkům, kteří mají k tréninku vlastní, často překvapivě jednoduché postřehy.
Hoopers magazín tak pod jeho vedením zůstává místem, kde se setkává praktická zkušenost s dobrou redakční prací. Bohumil Šustáček se snaží, aby každý číslo i každý článek čtenáři něco dal: ať už konkrétní postup, který hned vyzkouší, nebo jen motivaci vyrazit se svým psem ven a začít.